Taky se vám stává, že se v životě několikrát doslechnete z různých zdrojů o jedné knize, textu? Různá doporučení, odkazy, citace… To se mi několikrát stalo s textem Václava Havla Moc bezmocných. Jakoby vám osud přečtení toho textu pořád připomínal, pravidelně. A nakonec vás „připomínky osudu“ zlomí. I v mém případě bod zlomu nastal a konečně to přišlo. Přečteno. Text se dá sehnat jednoduše na stránkách Václava Havla (Václav Havel – Moc bezmocných). Odtut putoval do Kindle a tady jsou moje „Podtrženo v“.

„V epoše krize metafyzických a exis­tenciálních jistot, v epoše lidského vykořenění, od­cizení a ztráty smyslu světa, musí mít nutně tato ideologie zvláštní hypnotickou přitažlivost: bloudí­címu člověku nabízí snadno dostupný „domov“: stačí ji přijmout, a rázem je vše opět jasné, život dostá­vá smysl a z jeho horizontu mizí tajemství, otázky, neklid a osamělost. Za tento levný „domov“ platí ovšem člověk draho: abdikací na vlastní rozum, svědomí a odpovědnost: vždyť integrální součástí převzaté ideologie je delegování rozumu a svědomí do rukou nadřízených, totiž princip identifikace centra moci s centrem pravdy.“

„Zelináři se musí dát možnost, aby si řekl: Vždyť proč by se koneckonců proletáři všech zemí nemohli spojit?“

„Moc je v zajetí vlastních lží, proto musí falšovat. Falšuje minulost. Falšuje přítomnost a falšuje budoucnost. Falšuje sta­tistické údaje. Předstírá, že nemá všemocný a všeho schopný policejní aparát. Předstírá, že respektuje lidská práva. Předstírá, že nikoho nepronásleduje. Předstírá, že se nebojí. Předstírá, že nic nepředstírá.“

„V každém člověku je samozřejmě přítomen život ve svých bytostných intencích: v každém je kus tou­hy po vlastní lidské důstojnosti, mravní integritě, svobodné zkušenosti bytí, transcendenci „světa jsou­cen“; každý ale zároveň ve větší či menší míře je schopen smířit se s „životem ve lži“, každý se nějak propadá do profánního zvěcnění a účelovosti, v kaž­dém je kousek ochoty rozpustit se v anonymním davu a pohodlně s ním téct řečištěm pseudoživota. Dávno tu tedy nejde o konflikt dvou identit. Jde o cosi horšího: o krizi identity samé.“

„Zákon je – i v tom nejideálnějším případě – vždycky jen jedním z nedokonalých a víceméně vnějškových způsobů ochrany toho lepšího v životě před tím horším; nikdy však to lepší sám ze sebe netvoří. Jeho úkol je služebný; jeho smysl není v něm samém; prosazením respektu k němu není ještě automaticky zajištěn lepší život; ten je přece dílem lidí, a ne zákonů nebo institucí.“

„Jestli únik do indického kláštera jako individuální nebo skupinové východisko u západní mládeže tak často selhává, pak je to zřejmě jen a jen proto, že takové­mu východisku chybí právě onen prvek univerzali­ty (všichni lidé se nemohou odebrat do indického kláštera).“

„Naše pozornost se tak nevyhnutelně obrací k tomu nejpodstatnějšímu: ke krizi soudobé technické civilizace jako celku, k té krizi, kterou Heidegger popisuje jako bezradnost člověka tváří v tvář planetár­ní moci techniky. Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a do­nutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy.“

„Skutečně: nezdá se, že by tradiční parlamentní de­mokracie nabízely způsob, jak zásadně čelit „samo­pohybu“ technické civilizace i industriální a konzumní společnosti; i ony jsou v jeho vleku a před ním bezradné; jen způsob, jímž manipulují člověka, je nekonečně jemnější a rafinovanější než brutální způsob systému post-totalitního. Ale celý ten static­ký komplex ztuchlých, koncepčně rozbředlých a po­liticky tak účelově jednajících masových politických stran, ovládaných profesionálními aparáty a vyva­zujících občana z jakékoli konkrétní osobní odpovědnosti; celé ty složité struktury skrytě manipulují­cích a expanzivních ohnisek kumulace kapitálu; ce­lý ten všudypřítomný diktát konzumu, produkce, reklamy, komerce, konzumní kultury a celá ta povodeň informací, to všechno – tolikrát už rozebráno a popsáno – opravdu lze asi těžko považovat za nějakou perspektivní cestu k tomu, aby člověk znovu nalezl sám sebe.“

„Solženicyn ve své Harvardské přednášce popisuje iluzornost svobod, nezaložených na odpovědnosti, a z toho pramenící chronickou ne­schopnost tradičních demokracií čelit násilí a totalitě. Člověk je tu sice vybaven mnoha nám neznámými osobními svobodami a jistotami, tyto svobody a jistoty mu však nakonec nejsou k ničemu
: i on je posléze jen obětí „samopohybu“, neschopnou uhájit si svou identitu a ubránit se svému zvnějšnění, překročit rámec své starosti o soukromé přežití a stát se hrdým a odpovědným členem „polis“, participujícím reálně na tvorbě jejího osudu.“

„… důvěra, otevřenost, odpovědnost, solidarita, láska.“

„Než statický soubor zformalizovaných organizací jsou lepší organizace vznikající ad hoc, prodchnuté zápalem pro konkrét­ní cíl a zanikající s jeho dosažením.“

„Východisko z marazmu světa neznáme a bylo by projevem neodpustitelné pýchy, kdybychom se do­mnívali v tom málu, co děláme, nějaké zásadní východisko spatřovat a kdybychom dokonce sami sebe, svá společenství a svá životní řešení nabízeli komukoliv jako příklad toho, co jedině má smysl dělat.“

„Je totiž vůbec otázka, zda „světlejší budoucnost“ je opravdu a vždy jen záležitostí nějakého vzdálené­ho „tam“. Co když je to naopak něco, co je už dávno zde, – a jenom naše slepota a slabost nám brání to kolem sebe a v sobě vidět a rozvíjet?“

Podtrženo v

Jobs se Sculleymu přiznal, že si myslí, že zemře mladý.

„Lidé, kteří vědí, o čem mluví, nepotřebují PowerPoint.“

Naučil se hledět lidem do očí upřeným pohledem bez mrknutí a zdokonalil se v dlouhých odmlkách prokládaných rychlými staccatovými výbuchy řeči. Ta podivná směs intenzity a rezervovanosti, kombinovaná s účesem na ramena a kozí bradkou mu dodávala auru šíleného šamana. Osciloval mezi charismatickým a hrůzostrašným zjevem. „Pobíhal kolem a vypadal dost šíleně,“ vzpomíná Brennanová. „Měl v sobě hodně úzkosti. Jako by kráčel v temnotě, která ho obklopuje.“

Be Here Now (Buď tady a teď), což byl průvodce meditací a zázrakem psychedelických drog od Baba Ram Dasse, který se narodil jako Richard Alpert. „Bylo to nesmírně pronikavé,“ ohodnotil to Jobs. „Změnilo to mě i mnohé mé kamarády.“

Druhého dne si Lang stěžoval: „Ten kluk je zatracenej hippie se vším všudy. Proč jste mi to tam dali? A nedá se s ním vydržet.“ Jobs byl přesvědčený, že jeho přísná ovocná dieta ho nejen zbavuje hlenu, ale také tělesného pachu, i když nepoužívá deodorant a pravidelně se nesprchuje. To ovšem byla chybná teorie.

„Naučil jsem se pravdu zenu, která říká, že pokud jste ochoten procestovat celý svět při hledání svého učitele, objeví se nějaký hned vedle vás.“

Protože si nemohl dovolit platit za čas strávený na počítači, psal celý kód ručně. Po dvou měsících byl schopný ho vyzkoušet. „Zmáčkl jsem několik písmen na klávesnici a byl jsem v šoku! Písmena se zobrazila na obrazovce.“ Psal se 29. červen 1975 – mezník pro osobní počítače. „Bylo to poprvé v historii,“ řekl později Wozniak, „kdy někdo napsal písmeno na klávesnici a ono se ukázalo přímo před ním na obrazovce.“

Markkula sepsal tyto principy na list papíru s názvem „Marketingová filozofie Applu,“ a zdůraznil v ní tři body. Za prvé to byla empatie, intuitivní spojení s pocity zákazníka. Za druhé ohnisko zájmu. „Abychom vyráběli opravdu dobré věci, musíme eliminovat všechny nedůležité možnosti.“ Třetí a stejně důležitý princip byl neuměle pojmenován jako vklad. Znamenalo to, že lidé si formují názor na určitou firmu či produkt podle signálů, které vysílá. „Lidé OPRAVDU posuzují knihu podle obalu,“ napsal. „Můžeme vyrábět to nejlepší a v nejvyšší kvalitě, s nejužitečnějším softwarem atd., ale jestli to budeme prezentovat jako brak, budou to všichni za brak považovat. Jestliže to představíme kreativní a profesionální formou, vložíme do toho ony požadované vlastnosti.“

„Během let jsem se naučil, že když máte skutečně dobré lidi, nemusíte je opečovávat jako miminka,“ vysvětloval později Jobs.

„Věřím, že když si kupujete výrobky Applu, musíte pořád ještě myslet jinak,“ prohlásil. „Lidé, co si je kupují, opravdu uvažují odlišně. Jsou to kreativní duše tohoto světa, který se chystají změnit. A my pro takové lidi vyrábíme nástroje.“

„Přicházelo třeba třicet lidí a snažili se mu předvést powerpointové prezentace, které Steve nechtěl vidět,“ popisuje to Schiller. Jedna z prvních věcí, kterou Steve na těchto předváděčkách zakázal, byly tyto prezentace. „Nesnáším způsob, kterým lidé používají prezentačních snímků místo myšlení,“ vykládal později Jobs.

Po několika týdnech toho měl Jobs dost. „Stop!“ zařval na strategické schůzce jednoho velkého produktu. „Tohle je šílenství.“ Popadl tlustou fixu a nakreslil na papíru bílé tabule horizontální a vertikální čáru, takže získal čtyři pole. „Tohle je všechno, co potřebujeme,“ pokračoval. Nad sloupečky nadepsal slova „Zákaznický“ a „Profesionální“ a do rovných řad předepsal „Desktop“ a „Přenosný“. Pak prohlásil, že jejich úkolem je vyrábět čtyři špičkové produkty, pro každé políčko jeden. „V místnosti bylo naprosté ticho,“ vypráví Schiller.

Eddy Cue, jenž měl obchod na starost, předpovídal, že Apple prodá za šest měsíců milion skladeb. iTunes Store však prodal milion skladeb za šest dnů. „Toto se zapíše do dějin jako revoluce v hudebním průmyslu,“ prohlásil Jobs.

„Úplně postačí, když dáte svůj iPod kamarádovi, klukovi, se kterým si dáte rande naslepo, anebo naprosto cizímu člověku, který si vedle vás sedne ve vlaku, a je to, jako byste ho nechali nahlédnout do svého nitra,“ píše Steven Levy v The Perfect Thing. „Dotyčnému stačí zatočit kolečkem, prolistovat si váš playlist, a jako byste před ním stáli nazí. Nevypovídá to jen o tom, co máte rádi, ale i o tom, jací jste.“

„Vědomí, že brzy umřu, bylo tím nejužitečnějším nástrojem, který jsem kdy měl v ruce a který mi pomohl udělat v životě důležitá rozhodnutí. Protože skoro všechno – všechna očekávání, všechna pýcha, všechen strach ze zesměšnění nebo z neúspěchu – všechny tyto věci mizí, když se ocitáte tváří v tvář smrti, a zůstává jenom to skutečně důležité. Vědomí, že brzy umřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak se vyhnout pasti myšlenky, že máte co ztratit. Protože už nic nemáte. Jste nazí. A nezbyl jediný důvod nejít za svým srdcem.“

Když jsme se sešli druhý den u něj doma, stále překypoval energií. Plánoval, že druhý den odletí do Kona Village – sám – a já jsem se ho zeptal, co si na tu cestu nahraje do svého iPadu 2. Měl tam tři filmy: Čínská čtvrť, Bourneovo ultimátum a Příběh hraček 3. Kupodivu tam měl i jednu knihu: Životopis jogína, průvodce meditací a spiritualitou, jehož četl poprvé už jako mladík, poté znovu při pobytu v Indii a pak rok co rok znovu.

„Mou touhou bylo vybudovat stabilní společnost, v níž budou mít lidé motivaci vyrábět skvělé produkty. Všechno ostatní bylo podružné. Jistě, bylo úžasné vydělávat peníze, protože díky tomu jsme také mohli dělat skvělé produkty. Ale motivací byly ty produkty, ne peníze. Sculley tyto priority změnil tak, že cílem bylo vydělávat. Vypadá to jako nepatrný rozdíl, ale v konečném důsledku to má vliv na všechno: na to, jaké lidi najímáte, jaké lidi povyšujete, o čem se bavíte na poradách.“

„Když firmu vedou obchodníci, lidi od produktů nemají takové slovo a spousta jich nakonec odejde.“

„Nesnáším, když o sobě mluví jako o podnikatelích lidé, kterým nejde ani tak o to, něco podnikat, jako v první řadě o to, rychle začít vydělávat peníze.“

Cook opustil svůj věcný styl a prohlásil, proč podle něj bude Apple dál vzkvétat i bez Jobse: „Jsme přesvědčeni, že jsme tady proto, abychom dělali skvělé produkty, a na tom se nic nemění. Stále se soustředíme na inovace. Věříme v jednoduchost místo komplikovanosti. Jsme přesvědčeni, že musíme vlastnit a řídit technologie na pozadí produktů, které děláme, a vstupovat pouze na trhy, na nichž můžeme mít významný podíl. Věříme, že má smysl říct ne tisícům projektů, abychom se mohli zaměřit na těch několik, jež jsou pro nás skutečně důležité a významné. Věříme v pevnou vzájemnou spolupráci mezi našimi skupinami, díky níž můžeme inovovat lépe než ostatní. A upřímně – nejsme ochotni spokojit se s ničím horším než s prvotřídním, a to v žádném z týmů naší společnosti, a dovedeme být k sobě natolik poctiví, že si přiznáme, když uděláme chybu, a máme odvahu se změnit. A já se domnívám, že bez ohledu na to, kdo jakou práci dělá, jsou tyto hodnoty v této společnosti natolik pevně zakořeněné, že Apple si vždycky povede extrémně dobře.“

Svůj blog, který už měsíce plnily nesmysly, použiju alepoň na to, zálohovat si svoje „podrženo v“.

Jak exportovat Marks & Notes z Kindlu? Popíšu tu nejjednodušší. Připojte Kindle kabelem k počítači. Připojí se jako externí disk a prozkoumejte ho. Na Kindlu byste měli najít složku „documents“.

Uvnitř složky documents vás čekají zmatky. Mnoho divných souborů a adresářů. Nepropadejte panice a seřaďte si soubory podle abecedy a najděte v nich soubor My Clippings.txt.

Otevřete soubor a uvnitř najdete jednotlivé záložky a také „podtrženo v“ (Highlight).

Text v .txt si někam uložte. Nejlépe do Dropboxu, který je praktickým úložištěm na data, která nechcete ztratit. To jak často si svoje „podtrženo v“ budete číst už nechám na vás.